Dominik Lang: Úložný prostor

vernisáž: 7.7.2009 v 18:00
výstava proběhne: 8.7.- 26.7.2009

Dominik Lang patří k těm umělcům, kteří jsou střídmí, pokud jde o vnášení objektů dovnitř prostoru galerie, a spíše dávají přednost chůzi po jeho obvodu. Těží při tom ze skutečnosti, že ohraničující linie světa umění má svou vlastní tloušťku, a tedy taky vlastní vnitřek a vnějšek. Tento fakt zviditelňuje tím, že s touto linií všelijak manipuluje – převrací ji naruby a ještě jednou naruby po způsobu Möbiovy pásky nebo násobí její hmotu (jež může být zastupována zdmi či panely), a to až do bodu, kdy hraniční čára svým vlastním objemem konkuruje objemu prostoru, který vymezuje. Formální podmínka umění je odhalena ve své materiálnosti. Forma se stává látkou přístupnou novému de/formování. Zásahy do prostoru galerie, který je zhmotněním institucionálního rámce umožňujícího, abychom něco rozpoznali jako umělecké dílo, ukazují, že tento prvotní předpoklad smyslu je sám přístupný významovým posunům, sám je již produktem vytváření smyslu, není tudíž pravým prvotním a nezpochybnitelným předpokladem.

Aby mohla se vší silou vystoupit na světlo autonomnost uměleckých děl, aby mohly naplno zaznít jejich estetické kvality, výstavní prostor se musel stáhnout do pozadí až do podoby neutrální, „neviditelné“ bílé kostky. Je nabíledni, že pokud chceme naopak dostat do středu pozornosti výstavní prostor, musíme konsekventně upozadit v něm vystavené umělecké výtvory. Nejjednodušší je udělat s nimi krátký proces a rovnou je vypustit. Galerijní prostor se svými specifickými kvalitami se nejnázorněji zviditelní, když se vyprázdní. Taková prázdná galerie ovšem nemusí být, jak by se mohlo zdát, jednorázovým gestem, které se vyčerpá svým prvním objevným uplatněním. Langovou devízou je kontinuální předvádění rozmanitosti způsobů, na něž se dá opakovaně a pokaždé jinak rozehrát prázdná galerie.

Mezi méně prozkoumané tahy v této hře patří paradox prázdné galerie, která je zároveň plná. Jak si může výstavní prostor, který se sám stal objektem umělecké manipulace, současně uchovat funkci schránky pro nějaké jiné objekty? Na aktuální výstavě Úložný prostor Lang nabízí variantu jak formálního, tak obsahového řešení tohoto paradoxu. Schránka zřetelně nese utilitární funkci: věci, které jsou v ní uloženy a děje, jež se v ní odehrávají, by neměly být nahlíženy jako umělecká díla. Touto schránkou navíc v daném případě není prostor galerie ohraničený slupkou zdí, podlahy, stropu, osvětlení, panelů a soklů, nýbrž samotná tato slupka, která je vevnitř nahlodána. Nově se artikuluje téma hloubky či tloušťky hraniční čáry. Navíc se k problematice vztahu vnitřku a jeho rámce, tedy uměleckých děl a institucí světa umění, připojuje třetí prvek – vnějšek každodenní praxe.

Václav Magid

Celoroční výstavní program Karlin Studios je podpořen:
Magistrát hl.m. Prahy, Ministerstvo kultury ČR

Mediální partneři:
Radio 1, Umělec, Atelier, Flash Art, Artyčok.tv, Radio Wave, Artmap

zpět

 

 
Instagram